V tomto éterickém díle je divák obklopen snovým oparem, který ztělesňuje podstatu mlhy. Měkké kontury mostu Waterloo vytvářejí plynulou hranici, která se bez námahy mísí do mlhavé atmosféry, téměř jako by sama příroda rozmazávala hranice mezi realitou a fantazií. Jemné tahy štětce – lehké a vzdušné – dodávají lehkost, která zve diváka, aby se nadechl klidu scény. Skryté postavy se potulují podél břehu, jejich tvary jsou ztlumené a změkčené, odrážející duch mlhy. Lodě uvízlé v klidných vodách dodávají dynamický kontrast jinak klidné kompozici, vybízejí k zamyšlení o čase a pohybu v tomto efemérním prostředí.

Skvostné využití barvy umělcem posiluje emocionální váhu scény. Jemné promývání jasně modré a levandulové se mísí s teplými doteky béžové, každý odstín je delikátní, ale silný a vzbuzuje škálu pocitů od nostalgické touhy po klidné reflexi. Historický kontext je bohatý; obraz byl namalován v době průmyslové expanze a odráží jak úctu k přírodě, tak skrytou úzkost z pokroku. Toto dílo nezobrazuje jen krajinu; zachycuje okamžik v čase, zaznamenávající vzpomínku, která rezonuje s divákem dlouho poté, co se vzdálil.