Z mé perspektivy mě obraz přenáší do srdce Benátek – nadčasového panoramatu Dóžecího paláce. Umělec mistrně zachycuje podstatu města, zalitého měkkým, éterickým světlem, které tančí na vodě a osvětluje historickou architekturu. Kompozice je pečlivě vyvážená, s velkolepými budovami ukotvujícími scénu, zatímco lodě a gondoly dodávají pocit každodenního života. Jemná interakce modré a okru vytváří pocit klidu, který zve diváka, aby se ztratil v tiché kráse benátské laguny. Cítím jemný vánek, vzdálené volání obchodníků a jemné šplouchání vody o starověký kámen.