Tento ohromující krajinný obraz se otevírá před divákem a nabízí pohled na zemědělské kouzlo Montmartru na konci 19. století. Scéna je živá energií; téměř slyšíte jemné šumění větru, které prochází vlnícími se poli. Dominantním prvkem kompozice je silný větrný mlýn, který tiše stojí — v ostrém kontrastu s pečlivě upravenými parcelami půdy dole, kde řady plodin tkají složité vzory v zemi. Veselé domy, malované v teplých odstínech, se zdají vás zvát dovnitř, naznačujíce existenci blízké komunity obklopené živoucím objetím přírody.

Van Goghova charakteristická Řezbářská technika je zde živě patrná; silné štětcové tahy se vzájemně mísí a vytvářejí texturovanou tkaninu, která k sobě přitahuje pohled a zaujme představivost. Barevná paleta je zemní, avšak živá — zlaté pole pšenice se třpytí na slunci a krásně harmonizuje s hlubokými modrými tóny bouřlivého nebe. Tato emocionální interakce nezachycuje pouze fyzickou krajinu, ale také vyvolává pocit nostalgie, naznačuje Van Goghovo vlastní bouřlivé putování životem. Jedná se o jemný okamžik, kdy je zachována jednoduchost venkovské existence, což naznačuje hluboké uznání umělce pro skrytou krásu v každodenním životě.