Zachycený v teplém světle pozdního letního odpoledne, tento obraz představuje poklidnou louku v Éragny. Scéna se rozvíjí s jemnou živostí, kde bujná zeleň stromů a trávy splývá s náznaky květin, vytvářející živou, ale zároveň klidnou harmonii. Volné a expresivní tahy štětce, typické pro impresionismus, umožňují optické mísení barev, které evokuje třpytivé efekty slunečního světla a jemný pohyb mírného vánku. Kompozice zve diváka k intimnímu setkání s přírodou, zdůrazněnému samotnou postavou ponořenou do krajiny, což naznačuje kontemplativní přestávku v denním rytmu.

Paleta je tvořena převážně měkkými zelenými a žlutými tóny, prokládanými nádechy purpurové a růžové na menších stromech, zatímco obloha se rozprostírá široce s mraky rozptylujícími sluneční světlo. Tato jemná interakce světla a stínu vytváří dynamický, ale uklidňující efekt, vyvolávající pocit tepla a klidu. V historickém kontextu impresionismu dílo představuje přechod od přísných akademických stylů k zachycení pomíjivých okamžiků a smyslové zkušenosti světla a barvy, ukazující mistrovství umělce v předání fyzické i emocionální podstaty klidného venkovského odpoledne.