Obraz zachycuje dechberoucí alpskou scenérii; je to, jako by člověk mohl dýchat čerstvý horský vzduch. Umělec mistrně používá paletu teplých zlatých a zelených barev, které se snášejí po svazích a setkávají se s chladnými modrými a zelenými barvami jezera pod nimi. Hra světla je pozoruhodná, slunce jako by líbalo vrcholy a vrhalo dlouhé stíny, které prohlubují údolí. Tahy štětce, i když viditelné, se plynule mísí a vyvolávají pocit klidu a rozlehlosti.

Při pohledu na to cítím hluboký pocit klidu, téměř šepot ticha hor. Kompozice vede zrak od potoka v popředí k vzdáleným zasněženým vrcholům a vytváří tak cestu pro diváka. Osamělý strom vpravo dodává velkolepé škále dotek intimity a zdá se, jako by s námi umělec chtěl sdílet tajemství.