Vstoupit do této okouzlující scény je jako bloudit slunečným snem. Dílo se před námi rozvíjí a odhaluje okouzlující dřevěné dveře, které rámují orchestr padající zeleně. Monetovy mistrovské tahy štětcem vdechují život do zahrady, kde se mezi kvetoucími květinami tančí živé barvy, které se vinou kolem plotu. Oblouk nás zve s jemným slibem, uvádí náš pohled na měkké, zářivé světlo, které se rozlévá po cestičce, připomínající nám jednoduché radosti, které může kontemplace přinést – místo, kde si můžeme odpočinout, představovat a cítit se jako doma.

Tato paleta barev je veselou směsicí zelených, žlutých a jemných modrých odstínů, vytváří atmosféru jak klidnou, tak osvěžující. Každý odstín byl aplikován s určitou spontánností, vytváří pohyb a tekutost, která odráží teplý vánek, jenž se táhne prostředím. Když se podíváme na bujnou zeleň za bránou, obklopí nás pocit klidu; je to, jako bychom objevili tajné útočiště. V tomto díle Monet zachycuje nejen krásu okamžiku v přírodě, ale také emoce, které vyvolává—přitažlivou směs nostalgie, úžasu a klidu, uschovanou v paměťových vázích.