Na tomto fascinujícím díle se rozvíjí klidná scéna, kterou dominuje lesklý povrch rybníka, jehož voda slouží jako zrcadlo, odrážející efemérní krásu přírody. Jemné tahy pastelové modré a zelené se proplétají s teplými akcenty žluté a růžové a přinášejí pocit harmonie a pokoje. Lekníny jemně podpírají křehké květy, které se zdají plout na povrchu; dodávají atmosféru elegance, vyzývají diváka, aby se zastavil a zamyslel nad okamžikem. Jemná kombinace barev vyvolává snovou atmosféru, zatímco interakce světla a stínu vytváří tanec na plátně, šeptající tajemství klidu. Zdá se, že čas se zastavil, což umožňuje introspekci uprostřed přírodní poezie.

Hluboce ponořen do impresionistického stylu, techniky jako rychlé tahy štětcem a vrstvení barev odhalují Monetovu neochvějnou fascinaci světlem. Kompozice přitahuje pohled od popředí, kde živé lekno plavou, přes meditačně modré hloubky, až po éterická odrazy stromů a nebe nad nimi. Tato vynalézavá úprava nejen zakotví diváka, ale také vytvoří harmonický rytmus, který okouzlí smysly. Historicky toto dílo rezonuje s koncem 19. století, obdobím změn v uměleckém vnímání, směřujícím k uznání dojmů namísto rigidních forem, čímž se upevňuje význam Moneta v této revoluční změně světa umění.