V tomto ohromujícím díle tančí tóny živých barev na plátně; odstíny modré, fialové a jemné bílé se mísí a vyvolávají klidné odrazy mraků na klidné vodní hladině. Plynulé tahy štětce přenášejí pocit pohybu, ponořují diváka do Monetova charakteristického stylu—impressionistického díla, které se zdá zachytit pomíjivý okamžik krásy přírody. Způsob, jakým světlo hraje na vodě, blyští se a mění, vytváří éterickou atmosféru, která vybízí k zamyšlení.

Člověk se téměř nemůže ubránit pocitu klidu, když vstřebává uklidňující paletu a harmonickou kompozici. Šířka díla prakticky prodlužuje scénu, skoro vyzývá diváka k bloudění po Monetově snovém krajinářství. Je to, jako by člověk stál u rybníka, prožíval jemné šustění listí a jemné šplouchání vody, což z něj činí dokonalý útěk do náruče přírody.