V této okouzlující zimní krajině ožívá scéna jemnými pohyby přírody, kde zajíci poskakují po pokrývce neporušeného sněhu. Jejich srst, bohatá ocher, krásně kontrastuje s chladnou modro-bílou zmraženou zemí. Dál, klidná zamrzlá řeka odráží matné nebe, vrhá éterický lesk na daleké kopce, které jsou zahalené v mlze. Nad tímto klidným panoramatem létají krkavci a krouží, jejich černé siluety jasně vynikají na bledých mracích, přidávají dynamický prvek do jinak poklidné zimní scény. Jemné vzájemné působení světla a stínu vytváří atmosférickou hloubku, která zve diváka, aby se na chvíli zastavil a ponořil se do této klidné, ale trochu tajemné atmosféry.

Když se na toto dílo dívám, přenáším se do toho klidného zimního dne; téměř cítím čerstvý vzduch a slyším tišší šelest listí. Jemné tahy štětcem a harmonická barevná paleta vzbuzují pocit tiché úžasu. Technika umělce dovedně vyvažuje realismus s nádechem romantismu, odráží nejen fyzickou krajinu, ale i klidný, introspektivní stav této sezony. Tento kus představuje umělecký význam zachytit krásu a klid zimy a hovoří o širším historickém kontextu, v němž byla příroda často zobrazována jako postava sama o sobě, nabízející jak útěchu, tak pocit vznešenosti.