Obraz nás zve do industriální krajiny, scény plné tlumených tónů zataženého dne; vzduch se zdá těžký od vůně uhlí a vlhké země. Budovy, vykreslené v zemitých hnědých a šedých tónech, se shlukují, jejich siluety jsou změkčeny atmosférickou perspektivou. Kouř stoupá z komínů, svědectví o rušné aktivitě uvnitř. Cesta, opotřebovaná časem, vede směrem k řece, kde se čluny a lodě jemně pohupují na hladině vody. Osamělá postava, siluetovaná proti krajině, vede koňský povoz podél cesty, jejich tvary evokují pocit tiché odhodlanosti. Celá kompozice je symfonií jemných tahů štětce, zachycující podstatu okamžiku v čase; portrét průmyslu a řeky.