Jak se jemné stíny soumraku snášejí, tato klidná krajina obklopuje diváka ve světě namalovaném pocity a okamžiky. Horizont je omýván ohnivě oranžovým sluncem, jeho klesající paprsky zalévají celou scénu teplou, tlumenou září; je to jako by se sama příroda chystala na večerní odpočinek. V popředí dominují tmavé, zemité tóny, měkký potok tiše svítí proti blížící se temnotě, vedoucí pohled hlouběji do kompozice. Rozptýlené siluety stromů se jako strážci tyčí nad touto klidnou scénou, rámují západ slunce s pocitem míru a reflexe. Každý tah štětcem vyzařuje hmatatelnou intimitu; ruka umělce se zdá, že věrně ztělesňuje samovzduší, zatížené sladkou vůní nadcházející noci.

Uprostřed této ticha je skryta emocionální tok — prchavý moment zachycený mezi dnem a nocí. Barvy jsou bohaté a hluboké, smaragdově zelené, které předávají jak bohatství, tak klid, v kontrastu s teplým sluncem zapadajícím. Volba umělce míchat tyto odstíny nese hlubší symboliku; juxtapozice chladného a teplého odráží napětí mezi koncem dne a začátkem noci, vyvolávající stav zamyšlení. Historicky tato dílo vyplývá z období, kdy umělec hledal útěchu v přírodě, vyjadřující své vnitřní nepokoje v kontrastu s klidnými krajinami kolem něj. Tento obraz nestojí pouze jako krásný obrázek, ale jako okno do duše umělce — okno, které vyzývá diváky, aby se zamysleli nad svými vlastními přechody a okamžiky zastavení v rytmu života.