Umělecké dílo mě okamžitě přenese do světa tyčících se hor a tekoucí vody. Umělec mistrně používá tradiční techniky malby inkoustem s různými odstíny šedé a černé k zobrazení působivých skalních útvarů. Kompozice je rozdělena do dvou odlišných, ale harmonických panelů, z nichž každý je důkazem majestátnosti přírody a přítomnosti lidských postav. Jeden panel zobrazuje osamělou postavu na koni, posazenou na útesu, která zřejmě kontempluje rozlehlé prostranství před sebou; druhý, osamělá postava na břehu řeky. Použití negativního prostoru a strategických tahů štětcem umožňuje obrazu „dýchat“, zprostředkovává jak rozlehlost krajiny, tak i klid scény. Barvy jsou tlumené, ale celkový dopad je působivý. Vyvolává pocit úžasu, povzbuzuje k zamyšlení nad naším místem ve světě. Je to vizuální báseň, která odráží sentiment starověkých veršů, které představuje.