Obraz odhaluje živou louku zalitou jemným zlatým světlem, odrážející klidnou podstatu venkovské scény v Giverny. Interakce zeleně v trávě a bohaté, rozmanité odstíny stromů vytvářejí pocit vitality, zachycující podstatu přírodní krásy. Velké stromy stojí jako strážci na okrajích, jejich majestátní siluety kontrastují s otevřenou oblohou, která je namalována v jemných pastelových tónech, jež naznačují blížící se soumrak. Hromady sena posetých po krajině, vyzývají diváka, aby si představoval pastorační scény venkovního života – možná dělníky, kteří pečlivě pracovali na těchto polích.

Monetova charakteristická malířská technika je zřejmá v texturovaných tahy štětce, které oživují trávu a listoví a dodávají dílu téměř hmatatelnou kvalitu. Tato technika přenáší jak pohyb, tak klid, jako by vítr šuměl v trávě. Emoční dopad je klidný, jako by se vynořoval mimo čas a vybízel k zamyšlení nad krásou a jednoduchostí. V kontextu impresionismu je toto dílo svědectvím Monetova úsilí zachytit prchavé okamžiky světla a atmosféry, zdůrazňujíce každodenní krásu a přírodní svět, který ho obklopoval v jeho rodné zemi.