Před námi se rozprostírá rušná městská scéna, symfonie linií a stínů. Velkolepá fasáda budovy s jejími působivými sloupy dominuje popředí – pomník jedné éry. Níže pulzuje životem živá pouliční scéna; rané automobily, jejichž tvary jsou vykresleny jemným dotykem, vyplňují prostor mezi základy budovy a divákem. Použití různých vah linek umělcem dodává hloubku a vede oko od detailní architektury k pohybu lidí a vozidel.

Monochromatická paleta, převážně v sépiových tónech, evokuje pocit nostalgie, šepot minulosti. Je to, jako bychom se dívali sépiovým objektivem na moment zmrazený v čase. Kompozice obratně vede oko od monumentální struktury ke složitým detailům ulice dole. Celkový efekt je elegantní jednoduchost, zachycující podstatu minulé éry s pozoruhodnou zručností. Rezonuje s energií města a tichým pozorováním jeho denního rytmu.