Scéna se otevírá tichou intimností, žena zaujatá jednoduchým úkonem mytí hrnce. Její postava, vykreslená jemným dotekem, je zasazena do zeleného prostředí, možná zahrady nebo odlehlého kouta dvora. Tahy štětcem, viditelné, ale měkké, vytvářejí pocit vzdušnosti a světla, jako by samotná atmosféra byla prodchnuta jemným leskem. Kompozice přitahuje zrak ke soustředěné aktivitě ženy, jemný oblouk jejích zad odráží zaoblené tvary předmětů kolem ní.

Umění umělce je patrné ve hře světla a stínu na postavě ženy a okolní vegetaci. Barevná paleta, které dominují zemitě tóny a jemné zelené, evokuje pocit klidu a pomalého rytmu každodenního života. Je to zachycený okamžik, letmý pohled do světa, kde je oslavováno všedno. Historický kontext přidává další vrstvu ocenění a nabízí pohled do sociálních a ekonomických realit dané éry. Zaměření umělce na obyčejné je to, co dělá toto umělecké dílo tak mimořádným.