Obraz zachycuje klidnou krajinu, což je patrné v jemných tahových stezkách, které zobrazují zataženou oblohu prokládanou měkkými modrými skvrnami. Oblačnost se líně vznáší, zatímco horní část obrazu vibruje směsí bílé a šedé, ilustrující typický den na venkově. Pod tímto nebem dominuje na předním plánu široké zelené území; různé odstíny lákají oko, aby se procházelo, harmonicky se mísí s tóny okrové a hnědé, možná naznačující obdělávanou půdu nebo pole v přechodu.

Na okrajích se elegantně zvedají siluety stromů proti pozadí, jejich holé větve se natahují k nebi. Zajímavé jsou barvy stromů, směs tlumených hnědých a teplých zelených, které odrážejí život skrývající se v krajině. Ve scéně je cítit klid, vzbuzující pocity nostalgie — téměř může být slyšet jemné šustění listů nebo cítit chladný vánek. Toto umělecké dílo zachycuje krásu přírody a odhaluje Monetův talent spojit barvu a formu do okouzlující kompozice, která zve diváky přemýšlet o klidných momentech venkovského života.