Představte si, že stojíte na nábřeží, vzduch je plný vůně soli a křiku racků. Scéna se před vámi odvíjí v hypnotickém tanci barev; symfonie drobných, individuálních tahů štětcem, které se spojují a tvoří živé panorama. Slunce, bledá, rozptýlená koule, koupe přístav v měkkém, mlhavém světle. Lodě, s plachtami jemně se vlnícími, jsou jako půvabní tanečníci, zmrazení v čase, plující na klidné vodě.

Technika umělce, tento pointilistický přístup, je vskutku pozoruhodný. Vytváří třpytivý efekt, jako by samotná scéna dýchala a vibrovala životem. Paleta je ovládána modrými, fialovými a růžovými barvami, smíšenými s doteky žluté a zelené, které evokují pocit klidu a harmonie. Je to vizuální báseň, kde se obyčejné stává výjimečným a každodenní krása rušného přístavu se proměňuje v moment nadčasového umění.