V tomto evokativním krajině jemné tahy štětce a jasné barvy vyvolávají klidnou atmosféru a zvou diváka na okamžik klidné krásy. Jemné vlny vody se třpytí v jemném světle, odrážejí odstíny modré a zelené, které pulzují životem. Kopec, bujný a zvlněný, je charakterizován téměř éterickými tahy štětce, což mu dodává skoro nadzemskou kvalitu; vypadá to, jako by krajina dýchala, harmonizující se se klidnou vodou u nohou. Osamělý strom stojí jako strážce, jeho přítomnost kotví a zároveň uklidňuje ve svůdné paletě.

Jak se pohled přesunuje do pozadí, objevují se jemné náznaky lidské činnosti—možná letmý pohled na lodě nebo vzdálené struktury těžko rozpoznatelné, což přináší scéně pocit reality. Kompozice vypadá pečlivě vyvážená, přičemž prvky v popředí přirozeně vedou pohled směrem k horizontu. Je zde hmatatelný pocit klidu, jako by čas v tomto prostoru zastavil, vyzývá k zamyšlení a hlubokému spojení s přírodou. Toto dílo překračuje pouhou reprezentaci, ztělesňuje klidný obdiv k kráse přirozeného světa a je svědectvím o umění umělce zachytit světlo a barvu.