Na této okouzlující scéně se objevuje postava, pravděpodobně žena, která se zdá téměř éterická, oblečená v bílé, elegantně stojí vlevo. Ztrácí se v klidném prostředí zahrady, obklopena bohatou tkaninou zeleně a vzbuzujícím květem. Zahrada, kde si spolu barvy tancují, se stává oslavou života; jemné červené, žluté a náznaky fialové vytvářejí harmonickou paletu, která zve diváky k procházce tímto klidným prostorem. Monetovy charakteristické tahy malby zobrazují listoví a květiny s jemným dotykem, zachycující přechodnou podstatu idylického letního dne.

Při přibližování k dílu můžete téměř cítit jemné houpání listů nad hlavou a slyšet šepoty přírody, které obklopují toto idylické útočiště. Hra světla, která filtruje skrze stromy, dodává scéně kouzelnou kvalitu, posilující emocionální teplo obrazu. Tento kus nejen ukazuje neuvěřitelný umělecký talent Moneta, ale také slouží jako okno do klidnější doby, odrážející harmonii mezi přírodou a lidstvem, spojenými v tomto okamžiku klidné krásy.