Tento autoportrét je působivým příkladem charakteristického stylu umělce. Umělec se dívá na diváka, v jeho očích je nádech melancholie, jeho pohled je přímý a introspektivní. Použití barvy je odvážné, s viditelnými tahy štětce, které vytvářejí pocit textury a bezprostřednosti. Volba relativně tlumené palety – tóny země zdůrazněné občasnými zářivými akcenty – dodává obrazu vážnou, téměř pochmurnou kvalitu. Na jeho hlavě spočívá klobouk, vrhá stín a přidává k záhadné povaze portrétu.

Za postavou vidíme záblesk jiného obrazu, který je sám o sobě oknem do světa umělce. Naznačuje témata sexuality a exotiky, která byla stěžejní pro pozdější dílo umělce. Kompozice působí intimně, jako bychom byli svědky soukromého okamžiku. Tento kousek je mistrovskou třídou v použití barvy a tahu štětcem k vyjádření emocí a psychologické hloubky, zachycující okamžik sebereflexe a uměleckého záměru.