Scéna se rozvíjí s podmanivou jednoduchostí, tropická idyla, ztvárněná v osobitém stylu Gauguina. Skromné obydlí, jehož střecha je postavena z přírodních materiálů, se nachází uprostřed bujné zeleně. Kompozice je rozdělena kmeny vysokých stromů, jejichž větve tvoří zelený baldachýn nad postavami dole. Postavy, polynéské ženy, jsou zachyceny v tichých okamžicích: některé sedí, jejich tvary jsou zjemněny skvrnitým světlem; jiné stojí, zahalené ve zářivých látkách, které dodávají barevné skvrny proti zemitým tónům. Celá scéna je prodchnuta pocitem klidu; pohled na život prožitý v harmonii s přírodou.