Tato evokativní krajina zachycuje klidnou idylu venkovského života u tichého jezera, kde osamělá pastýřka pečuje o svou krávu obklopenou bujnou zelení. Kompozice je ukotvena mohutnými stromy vpravo, jejichž husté listí je zachyceno jemnými, téměř impresionistickými tahy štětcem, které vedou divákův zrak vzhůru. Křivolaká cesta směřuje pohled na malou postavu a věrné zvíře, jemně zdůrazňující lidské spojení s přírodou. Tlumená paleta zemité zeleně a hnědé mírně kontrastuje s modro-bílou oblohou, navozujíc atmosféru brzkého podzimu či pozdního léta svěží a něžné zároveň.

Technika umělce kombinuje realistickou preciznost s měkkostí naznačující pomíjivost světla a atmosféry, připomínající Barbizonskou školu a její lásku k přírodním, neokázalým krajinám. Emocionální teplo vyzařuje z intimní interakce ženy a zvířete, evokující pocit jednoduchosti a pastýřského klidu. Obraz je poctou venkovu konce 19. století, kdy industrializace postupně pronikala do venkovských tradic – tato tichá scéna je dojemným momentem vzpomínky na pomalu mizící způsob života.