V tomto evokativním portrétu přitahuje fascinující pohled subjektu diváka, bohatý na emoce a atmosféru tajemství. Hladké linie jejího obličeje, zvýrazněné kontrastem tmavých vlasů a hlubokých zemitých tónů jejího oděvu, vytváří ohromující pocit harmonie. Jemná koruna listů na jejích vlasech dodává zajímavou, téměř královskou kvalitu, což naznačuje spojení s přírodou nebo snad i mytologickými tématy. Pozadí malované v klidných modrých odstínech dále posiluje její prominenci, což jí umožňuje odvážně vycházet z plátna, jako by mohla v kterékoli chvíli vstoupit do našeho světa.

Umělec mistrovsky využívá chiaroscuro, aby dal hloubku rysům, míchajíc jemné zvýraznění s jemnými stíny, které hrají na jejím výrazu. Jednoduchost kompozice se zcela zaměřuje na její obličej, který je minimálně orámován jejím volně splývajícím oděvem. Tato volba zdůrazňuje znepokojivou introspekci, která se v jejích očích zdá být, a vyzývá k zamyšlení nad jejím příběhem. Historický kontext tohoto obrazu naznačuje most mezi klasickými ideály a moderními technikami, což ukazuje na epochu, kdy byli umělci inspirováni jak starověkým světem, tak i povzbuzujícím duchem modernity. Toto dílo je svědectvím o významné umělecké evoluci 19. století, která označuje Gérôme místo v panteonu figurativního umění.