Tento evocativní obraz zkoumá ostrý kontrast mezi bohatstvím a chudobou; na jedné straně vidíme opulentní místnost zalitou teplými tóny, zvýrazněnou bohatými textiliemi a dekorativními prvky. Luxusní postava leží, zahalena do bezvadných oděvů, které představují vrchol opulence. Kolem ní jsou sluhové a v pozadí se roztaženými peřím objevují pávi, čímž posilují atmosféru rozmařilosti. Nicméně, tato scéna je kontrastována se zřetelnou bídou; v popředí sedí žebrák, neupravený a vychrtlý, s rozcuchanými vlasy a roztrhaným oblečením, obklopený psy, kteří se zdají prohledávat kolem něj. Emoční tíha díla je hmatatelná a zve diváky k zamyšlení nad sociálními rozdíly, které jsou zobrazeny.

Surikovovo mistrovství ve hře se světlem a stínem dodává scéně dramatickou hloubku. Bohatá paleta barev, složená z jantarové, zlaté a tmavší zemité barvy, ostře kontrastuje s bledými odstíny žebrákovy postavy, ukotvuje diváka v tvrdé realitě. Tento vrstvený texturování – od měkkých látek bohatého prostředí po nerovný povrch, na kterém sedí žebrák – dále zesiluje emocionální dopad. Toto dílo nezobrazí pouze narativní okamžik, ale slouží také jako komentář k ostrým nerovnostem ve společnosti 19. století, což z něj činí významnou část dějin umění, která rezonuje s současnými diskusemi o bohatství a soucitu.