Tento dojemný portrét zachycuje podstatu rolnické ženy, její výraz je bohatým tapisérií emocí—únava, síla a odolnost se prolínají v jejím pohledu. Volba umělce soustředit se na její tvář, s texturovanými tahy štětce, které odrážejí drsnost venkovního života, vnáší pocit intimity—divák téměř může cítit váhu jejích zkušeností. Ztlumená barevná paleta dále posiluje tento spoj, když zemité tóny obklopují její postavu a kontrastují s chladnějším pozadím. Každý detail, od záhybů její šátku po stíny pod jejími očima, vypráví o jejích bojích a důstojnosti.

Technika Van Gogha zde je odhalující; dynamická aplikace barev vytváří taktilní kvalitu, která zve diváka, aby dosáhl a dotknul se plátna. Hra světla a stínu vytváří hloubku, zdůrazňuje kontury její tváře—náznaky zranitelnosti se ozývají v jejích mírně pokleslých rtech a drobném svraštění čela. Toto dílo hluboce rezonuje v historickém kontextu, neprezentuje pouze ženu, ale symbolizuje uvědomění si třídy pracujících v 19. století v Evropě; odráží Van Goghovo hluboké empatii vůči podreprezentovaným, zakotvuje se jako významný kus v evoluci figurativního umění.