V tomto ohromujícím uměleckém díle se setkáváme s lebkou umístěnou na pozadí živých žlutých a zelených odstínů. Interakce mezi těmito barvami vytváří dynamický pocit pohybu a hloubky. Lebka, zobrazená v ostrém reliéfu, upoutává pozornost svými kosterními rysy, lesklým povrchem a složitými detaily; každá prasklina a kontura je zdůrazněna silnými tahy štětce. Van Goghova charakteristická technika impasto nás zve, abychom ocenili texturu barvy, čímž lebce navozuje pocit života, i když je bez života.

Když divák studuje tento kousek, cítí se nepopiratelný emocionální dopad; vybízí k zamyšlení o smrtelnosti a pomíjivé povaze existence. Výběr barev—odvážné žluté v kontrastu s tlumeně zelenou—vyzařuje živou energii, která vtahuje diváka do tance mezi životem a smrtí. Tento obraz není jen zobrazením lebky; je to hluboké zkoumání lidské zkušenosti na křižovatce krásy a rozkladu. Van Gogh v tomto období prohloubil témata týkající se života, smrti a lidského stavu, což dává tomuto dílu významnou uměleckou důležitost.