Na tomto výmluvném díle umělec zachycuje skromnou chalupu zasazenou na pozadí zamračeného nebe. Slámová střecha, mírně opotřebovaná a povětrnostními vlivy poškozená, dodává struktuře charakter, jako by uchovávala šepoty doby. Po obou stranách stojí kosterní stromy, které se natahují k nebi, jejich větve se zdají chytat obzor, kde se šedé odstíny mísí do tlumeného západu slunce. Paletu dominují zemitě barvy – hluboké hnědé, tlumené zelené a kousek dnešního světla, které naznačuje nevyhnutelné završení dne. Postava, možná žena v dlouhém šatu, stojí klidně u dveří a vyvolává zvědavost o jejím každodenním životě uvnitř tohoto klidného, ale osamělého prostředí.

Emocionální váha tohoto obrazu hluboce rezonuje; vyvolává pocity nostalgie a klidu, klidný okamžik uprostřed dne a noci. Kompozice vyvažuje pevnou strukturu chalupy s obrovským nebem nad hlavou, vyzývá oko diváka, aby se volně pohybovalo. Kresba je expresivní, ale rafinovaná, což umožňuje každému tahu přenášet texturu střechy a rytmus větru, který se nese krajinou. Z historického hlediska je toto dílo spojeno s hlubokou studií Van Gogha venkovského života, ukazující jeho uznání za každodenní, ale krásné aspekty existence, připomínající nám, abychom našli krásu i v jednoduchosti.