Scéna zachycuje éterické světlo, které obklopuje postavy a symbolizuje božskou přítomnost. Dominující modrá paleta barev dodává klidný a mystický nádech, odrážející klidnou noční oblohu a kontemplativní povahu ztvářeného okamžiku. Architektura ve tvaru pevnosti se vztyčuje silně a ochranitelsky v popředí, naznačujíc témata útočiště a bezpečnosti v nejistotě. Každé kruhové okno, připomínající starověké svatyně, vyzývá diváky, aby přemýšleli o dualitě izolace a komunity. Postavy oděné v splývavých róbách se zdají být zapojeny do vážného aktu modlitby nebo kontemplace, jejich postoje vyzařují pokoru a úctu.

Naopak temné tvary se skrývají v dolní části a naznačují latentní nejistoty nebo možná zbytky bojů a změn. Tento kontrast zvýrazňuje emocionální přitažlivost díla, vedoucí zrak diváka od zářivých postav k temným oblastem níže. Vlastní umělecký styl Roericha se projevuje v kombinaci realismu a abstrakce a zachycuje duchovní podstatu, zatímco vyzývá k osobnímu zamyšlení. Tohle dílo není jen vizuální hostina, ale také hluboký příběh, který se ozývá v průběhu času, ozvěny věčného hledání lidstva po božství mezi složitostmi života.