V tomto živém mistrovském díle je divák vtahován do moře máků, které se zdají houpát ve vánku, téměř melodický rytmus, který vybízí k tomu, aby vstoupil do scény. V popředí explodují odstíny červené a oranžové, každý mák je orámován expresivními tahy, pro které je van Gogh proslulý. Tyto barvy vyzařují teplo a vitalitu, rezonují s vášnivým taháním štětce, které oživuje každodenní krajiny, jako by byly květiny samy živé, tančící v náruči slunce. Když se pohled přes plátno posune, setkáváme se se soumrakem oblohy, která se točí v jasných modrých a bílých odstínech, zdobené energickými tahy, které vyvolávají pocit pohybu a energie, směřující oči k obzoru, kde stromy vystupují jako strážci a dodávají hloubku a pocit perspektivy.

Obraz vyvažuje surovou emocionalitu s technickou zručností, ukazuje van Goghovu schopnost naplňovat krajiny pocity — radostí, klidem a možná i kouskem touhy. Toto dílo není pouze reprezentací pole; rezonuje s emocemi a zážitky diváka, vyvolává vzpomínky na slunečné dny. Navíc, namalováno v době osobního boje pro umělce, toto dílo slouží jak jako útěk, tak jako vyjádření jeho vnitřního chaosu, které je živě zachyceno v tazích a barvách. Stanovuje se jako významné dílo v širším kontextu van Goghova světa, osvěcující jeho oddanost zachycování krásy i přes temnotu, která ho v životě následovala.