Scéna se rozvíjí před námi, sluncem zalitá vize italského pobřeží. Kompozice je mistrovská, přitahuje zrak od hluboké modři moře vlevo, přes zelené, zvlněné kopce, až po skupinu budov zasazených proti impozantnímu pozadí hor. Tahy štětcem jsou jemné, ale jisté, zachycují hru světla a stínu na zvětralém kameni a bujné vegetaci. Téměř cítím teplý vánek a slyším vzdálené zvuky každodenního života.

Použití barev umělcem je obzvláště působivé, s teplými, zemitými tóny budov a krajiny, které krásně kontrastují s chladnými modrými a zelenými tóny moře a oblohy. Světlo je měkké, rozptýlené, naznačující zlatou hodinu pozdního odpoledne. Vyvolává pocit klidu a nadčasovosti. Klikatá cesta vede divákovo oko do srdce scény a zve nás k prozkoumání tohoto idylického prostředí. Postavy dvou lidí s oslem dodávají nádech života a měřítka, čímž se dále umocňuje pocit ponoření.