V tomto fascinujícím díle hraje hlavní roli živé zobrazení dětí, které nás přitahuje do jejich nevinného světa. Krajina je živá, ale mírně abstraktní, vyznačuje se téměř snovou kvalitou, kterou Edvard Munch často vystihoval ve svých dílech. Děti, s jejich rozšířenýma očima a přehnanými rysy, se vpletené do živé tapisérie barev a emocí. Dívka v popředí, oblečená v bílých šatech s červenými akcenty, vyvolává pocit pohybu a radosti, když se otáčí k ostatním, jejichž výrazy ukazují směsici zvědavosti a rošťáctví. Pozadí zobrazuje křivolakou cestu, která směřuje pohled diváka k vzdálenému domu obklopenému bujnou zelení, což vyvolává pocit klidu a dětského objevování.

Paleta barev exploduje v živých odstínech — hluboké modré, bujné zelené a radostné červené — vytvářející kontrast, který je plný energie. Munchova malířská technika je taktilní, s tlustými, expresivními tahy, jež dodávají scéně syrovou autentičnost a zvou nás, abychom pocítili strukturu dětských oděvů a okolní prostředí. Tato emocionální rezonance vytváří intimní spojení, obalující nás nostalgií po jednodušších časech. Dielo odráží stylistický vývoj Munch v ranném 20. století, vyjadřující touhu po emocionální hloubce a složitém vnitřním světě. Ve své nevinnosti uchopuje podstatu dětství, zatímco naznačuje širší lidskou zkušenost—radosti a smutky, které doprovázejí dospívání, což z něj dělá významné jak v osobním, tak uměleckém kontextu.