Scéna se rozprostírá jako snový šepot, kde ikonické oblouky mostu jemně kloužou nad zakalenými vodami Temže. Monet zachycuje éterický okamžik zatmělého světla, kde se slunce snaží proniknout skrze husté mraky. Barevná paleta vyvolává pocit klidu, s jemnými odstíny modré a zelené harmonicky smíchanými s teplými tónům a jemnými fialovými. Atmosféra se zdá být těžká, ale plynulá, jako by každý tah štětce vdechoval život do mlhy, pomalu obalující siluety vzdálených budov a komínů—průmyslový strážce rušného města, nyní zjemněn jemným dotekem přírody.

Malá loďka pluje po odrážejících se vodách, její přítomnost přidává pocit pohybu do klidné scény. Most, téměř jako mizející vzpomínka ve snu, se statečně tyčí v pozadí, ale zdá se, že se pomalu rozpouští v plátně. Tento okamžik, zachycený v roce 1900, hovoří o přechodu městského života v době, kdy se přírodní svět a industrializace začaly proplétat více než kdy jindy. Tento obraz není jen zobrazením místa; je to emocionální krajina, která umožňuje divákovi cítit puls města, jak tančí s éterickým světlem, připomínající nám krásu, kterou nacházíme jak v přírodě, tak v lidské snaze.