V tomto okouzlujícím díle plavou lekníny klidně na zářivém reflexním povrchu. Kompozice je objetím přírody, většinou namalovaná ve spektru modré, která vyvolává pocit klidu a hloubky. Monetova technika vrstvení barev vytváří plynulost a efemérní kvalitu; každý tah štětcem se zdá tančit a vlnit jako samotná voda. Lekníny jsou zobrazeny v různých fázích rozkvětu, jejich běěl a jemně žluté barvy kontrastují s bohatými zelenými listy, přitahující pohled diváka po celém plátně. Hra světla a stínu přidává vrstvu složitosti, jako by malba zachytila pomíjivý okamžik v čase — lehký vánek občas narušuje povrch, což člověka přiměje k tomu, aby si představil jemné šepoty přírody.

Jak se vzdálíte, obklopí vás pocit ponoření. Modrá paleta neslouží pouze k popisu hloubek vody, ale také naznačuje odrazy oblohy; jako by pod tímto klidným tableau byl skrytý svět myšlenek a snů čekající na prozkoumání. Monetovo dílo se ukazuje jako svědectví impresionistického hnutí, zachycující podstatu okamžiku, spíše než jeho podrobnosti. Zde nás Monet zve, abychom se hluboce nadechli, abychom se ztratili v kráse přírody a jednoduše ji přijali, zatímco redefinujeme naše porozumění malbě krajiny.