V tomto okouzlujícím díle je divák přenesen do klidné zahrady na konci 19. století. Mladá dívka zaujímá centrální pozici, její postava se téměř prolíná s bujnou vegetací, která ji obklopuje—jemná, a přitom působivá oslava mládí a přírody. Měkké, tekoucí tahy štětce vytvářejí snovou atmosféru, kde každé dotek barvy naznačuje teplé objetí slunečního světla, jež proniká skrze listoví. Oblečení dívky, skromné ale elegantní, naznačuje její nevinnost; její klidná postava nás zve k zamyšlení nad sladkými radostmi života. Hra světla a stínu na jejím obličeji, spolu s živými zelenými a jemnými pastelovými tóny dominujícími v pozadí, vyvolává pocit pokoje a nostalgie.

Toto dílo odráží charakteristický impresionistický styl Renoira, který se vyznačuje živými barvami a důrazem na zachycení efemérních okamžiků. Volná technika tahů umožňuje dynamickou interakci mezi světlem a krajinou, a zve diváka, aby uvažoval o harmonickém spojení mezi lidmi a přírodou. Historický kontext impresionistického hnutí označuje odklon od formalismu, když se přijímá autentičtější vyjádření každodenního života. Zde toto dílo stojí jako svědectví o jednoduché kráse, která se nalézá v klidných momentech, které byly zvečněny na plátně. Téměř slyšíme lehké šustění listí, vzdálený smích dětí a cítíme teplo slunce na kůži.