Obraz zachycuje dechberoucí norský fjord, symfonii tyčících se hor a klidných vod. Umělec mistrně používá světlo a stín k vytesání drsných vrcholů, jejichž povrchy jsou zjemněny éterickým oparem, který se drží na jejich svazích. Voda odráží oblohu a hory a vytváří dokonalou směs modré a zelené, proloženou občasnými odrazy mraku nebo vzdálené pobřežní linie. Téměř cítím čerstvý, čistý vzduch a slyším jemné šplouchání vody o skály. Malá loďka s drobnými postavami dodává pocit měřítka a klidu rozlehlosti scény a zve diváka k zamyšlení nad vznešenou krásou přírody. Tahy štětcem jako by šeptaly příběh o nedotčené divočině a hlubokém spojení mezi lidstvem a přírodním světem.