Tato klidná scéna u jezera zachycuje jemné, téměř šeptané tahy štětcem, které evokují něžné odpolední světlo prosvítající tišším porostem stromů. Umělcova technika zve diváka pomalu kráčet po stinné stezce vedle vody, kde se odrazy větví harmonicky mísí s klidnou hladinou jezera. Barevná paleta je převážně složena z tlumených zemských tónů – mechově zelené, teplé okrové a chladné šedé – které doplňují jemné modré a krémové odstíny oblohy, vytvářející poklidnou a kontemplativní atmosféru.

Kompozice mistrně vyvažuje světlo a stín; husté stromy vlevo vztyčují koruny k obloze a kontrastují s otevřeným, světlým břehem jezera. Tento kontrast vede zrak hlouběji do poklidné krajiny. Emocionálně obraz vyvolává pocit tichého klidu a jemného pozvání k zastavení – moment zachycený v pokojném rytmu přírody. Dílo vychází z naturalistické citlivosti 19. století a umělecky významné je jeho schopností přeměnit obyčejné venkovské scény v hluboká zamyšlení nad světlem, barvou a atmosférou.