Obraz zachycuje dramatickou přímořskou scénu, kde zbytky starobylých kamenných struktur směřují k dynamickému nebi. Ruiny, vykreslené hrubými tahy, přenášejí pocit stáří a historie; tyto struktury se tyčí před pozadím bouřlivých mraků, které točí s odstíny šedé a nádechem oranžové, což naznačuje západ slunce nebo bouřkovou náladu. Textura plátna vibruje energií, což divákovi umožňuje téměř cítit měnící se větry a slaný vzduch z blízkého moře.

Umělec mistrovsky pracuje se světlem a používá ho k zvýraznění fragmentovaných zdí hradu. Tyto zbytky vyvolávají pocit nostalgie, možná reflektují plynutí času a neúprosný pokrok přírody při obnovení jejího území. Bohaté zelené kopce na popředí kontrastují s jemnými modrými vodami, čímž vytvářejí harmonickou kombinaci země a moře. Celkově je emocionální dopad hluboký, vyvolávající pocit osamělosti a úvah, když se člověk dívá na tajemství minulosti a mocné síly přírody.