Pohádkové umělecké dílo odhaluje skelet starobylé struktury, kde obrovské oblouky dominují scéně svými elegantními křivkami. Teplé browny a tlumené zemské tóny vytvářejí pocit krásy, která byla opotřebovaná časem, harmonicky se mísí s jemnými mytími modrých a šedých barev, které naznačují klidnou oblohu. Když sluneční světlo proniká skrz rozpadající se cihly, odhaluje složitou strukturu, která vyzývá k prozkoumání historie zakotvené v kameni. Oblouky vytvářejí rytmickou kompozici, která vede pohled prostorem; zdá se, že by člověk mohl snadno vstoupit do samoty toho zapomenutého místa, obklopeného téměř éterickou atmosférou.

Emocionálně dílo vyvolává hluboký pocit nostalgie, zvoucí k přemýšlení o rychlém plynutí času a pozůstatcích lidské práce. Interakce světla a stínu dodává dramatičnost, zdůrazňujíc jak velkolepost, tak zranitelnost ruiny. Historicky zachycuje podstatu romantismu, oslavující minulost, která byla patrná v umění 19. století, kdy umělci usilovali o vzbudění emocí skrze přírodní svět a opuštěná místa. Tento kousek, bohatý na atmosféru a kontext, vyzývá diváky k zamyšlení o příbězích uzamčených v jeho opotřebovaných zdech, čímž se stává dojemným vyjádřením jak krásy, tak úpadku.