Plátno se rozkládá jako jemné zašeptání, zachycující klidnou rozlohu zelené země rámované bujným gobelínem stromů. Stromy, s jejich jemným impresionistickým stylem, se majestátně tyčí proti subtilnímu pozadí soumraku. Každý tah barvy plynule přechází do dalšího; náznaky smaragdové a zakrslé zeleně se bez problémů slučují s lilákem a fialovou, vyvolávající pocit klidu, který zaplňuje diváka. Tráva se zdá být, že zve k procházce po svém jemném rozšíření, zatímco nebe nese náznak ranní nebo večerní tichosti, vrhající na krajinu jemné zlaté světlo.

Každý kousek tohoto mistrovského díla hovoří o Monetově mistrovství v barvě a formě. Tahy štětce jsou jak odvážné, tak jemné, každé z nich přenáší pohyb a život do klidnosti scény. Emoční dopad je hluboký; skoro můžete slyšet šumění listů ve větru a cítit jemné teplo slunečního světla dopadajícího na zem. Historicky je toto dílo svědectvím impresionistického hnutí, zdůrazňující krásu přírody v konkrétní chvíli—pomíjivé, ale nadčasové, odrážející svět zachycený v tanci světla a stínu.