Scéna se otevírá měkkým, rozptýleným světlem, naznačujícím zamračený den. Svěží zeleň dominuje popředí, tapisérie textur vytvořená zručnými tahy štětce umělce. Hustý živý plot a skupina keřů přitahují pohled, jejich listy jsou vykresleny v různých odstínech zelené, což naznačuje živou, téměř hmatatelnou kvalitu. Kompozice pak ladně přechází na slunnou louku, kde umělec mistrovsky zachytil hru světla a stínu.

V dálce se tyčí majestátní hory, jejichž tvary jsou změkčeny atmosférickou perspektivou. Umělec používá tlumenou paletu zelené, modré a zemité tóny, čímž vytváří pocit klidu. Vodopády se kaskádovitě řítí dolů po svahu hory a dodávají nádech dramatu a pohybu. Celkový efekt je poklidná krása, která zve diváka, aby unikl do tiché velkoleposti krajiny.