Před námi se rozprostírá ohromující krajina, momentka zachycená ve vynikajících tahy mistra. Hlavním bodem kompozice je hromada sena, která absorbuje teplé odstíny západu slunce. Hromada je vytvořena volně, téměř abstraktně, a vyzařuje kouzlo venkovského života, přičemž obsahuje textury, které vypadají, jako by vybízely k dotyku. Kolem ní se krajina proplétá tancem barev — jemné fialové a zářivé žluté harmonicky koexistují. Bez námahy se spojí, naznačují jemný přechod ze dne do soumraku; téměř můžeme cítit chladný vánek, který doprovází západ slunce.

Modré nebe se dotýká obzoru, vytváří tenký modrý pruh, svět, který se taví v teple, jak přírodní světlo vyhasíná. Monetova malířská technika je nápadně expresivní; silné tahy a živé pigmenty vdechují dílu život, naznačují pomíjivou kvalitu slunečního světla. Můžeme si představit, jak tam jsme ve chvíli — vůně sena a zvuk šustících listů evokují nostalgii. Toto dílo se zdá být jak intimní, tak široké, zachycující chvíle, kdy příroda odhaluje svou vrstevnatou krásu—každý pohled na tento obraz odhaluje nové dojmy a emoce, nádherná připomínka krásy přírody.