Na tomto živém tableau sedí nebeská postava s grácií proti uklidňujícímu pozadí, vyvolávající pocit éterické krásy. Oblečená v splývavých šatech jemně žluté a živé modré, zosobňuje podstatu hudby, vyzařující klid i radost. Žena vypadá téměř nadpozemsky, její klidný výraz a jemné držení těla zvou diváky do říše harmonie. Vedle ní se láskyplně objímá andělská postava, symbolizující nevinnost a čistotu často spojovanou s uměním. Jako by tato kompozice šeptala sladké melodie daleké symfonie, vyzývající k pozornému poslouchání.

Precizní práce štětce a jemná hra světla a stínu vytvářejí okouzlující atmosféru. Barevná paleta—slunečně zlatá, jemné pastely a chladné modré—se krásně harmonizuje, zachycující oko i srdce diváka. Kontrast postav proti jemným, cloud-like formám dodává celému obrazu vzdušnou kvalitu, činící scénu živou. Historický kontext dále obohacuje tuto vizuální radost; toto období bylo časem, kdy styl rokoka oslavoval rozmar a ženskost, spojující eleganci s hravou přitažlivostí. Toto dílo není jen vyobrazením; zachycuje radost a úctu k hudbě, čímž se stává významným v plátno historie umění.