Tento obraz zachycuje klidný okamžik u řeky, kde několik postav, pravděpodobně bretonští rybáři a místní obyvatelé, stojí či sedí v různých pozicích podél břehu. Kompozice je jemně vrstvená; v popředí muž stojí a rybaří, zatímco dva další sedí zády k divákovi. Na opačném břehu tři postavy interagují nebo pozorují, což vede pohled přes plátno. Tahy štětce jsou uvolněné, ale záměrné a umocňují poklidnou venkovskou atmosféru. Barevná paleta je zemité, tlumené tóny — měkká zelená, hnědá a bledě modrá — v kontrastu s teplejšími horskými svahy v pozadí, což vytváří přirozené a klidné prostředí.

Umělec používá impresionistickou techniku, spojující barvu a tvar s pocitem okamžitosti, přičemž postavy mají dostatečnou definici pro vyjádření lidské přítomnosti a smyslu. Jemný náznak pohybu větru či vody dodává obrazu život bez narušení klidu. Dílo z roku 1888 odráží dobu, kdy byla oceňována venkovská idyla a důstojnost práce, zdůrazňuje vztah člověka k přírodě. Emoční dopad spočívá v tichém důstojném a respektujícím pohledu na pokorný každodenní život rybářů plný klidu a rozjímání.