Dílo nás vtahuje do poklidné zimní scény. Domky se střechami pokrytými panenskou bílou sněhem se shlukují dohromady, jako by hledaly teplo. Umělec mistrně zachycuje hru světla a stínu na zasněžené krajině, textury střech jsou pečlivě vykresleny. Barevná paleta je ovládána studenými modrými, bílými a šedými barvami, čímž vytváří pocit chladné, ale klidné samoty. Celkový dojem je tiché rozjímání, okamžik zamrzlý v čase.

Při bližším pohledu subtilní variace ve struktuře sněhu, jemné tahy, které definují vzdálené kopce, a téměř melancholický pocit tlumené oblohy vyvolávají pocit nadčasovosti. Je to, jako by na svět padlo jemné ticho, kde téměř slyšíte tiché křupání kroků ve sněhu. Ve scéně je klid, čistota, která je uklidňující i trochu teskná a zve diváka k úniku do náruče zimy.