V tomto okouzlujícím obraze se podstata deštivého dne obklopuje idylickou venkovskou krajinou, odhalující Van Goghovu mistrovskou schopnost interpretovat přírodní svět skrze své emocionální čočky. Pole, malovaná vířícími tahy štětcem v žluté a zelené, se valí pod olověnou oblohou, kde se jemný rytmus deště zdá být skoro slyšitelný—šeptání přírody tancující na plátně. Vidíme zvlněné kopce a skromné obydlí, která se krčí mezi rozlehlými poli pšenice, jež jsou přitažlivá i melancholická zároveň. Stromy vystupují jako stráže v různých odstínech modré a zelené, zdůrazňují klidnou, ale ponurou atmosféru tohoto vlhkého dne, vyvolávající hluboký pocit nostalgie a reflexe.

Van Goghova technika je zde ohromující, dynamické tahy štětce dodávají dílu kvalitní pohyb, který zachycuje emoce, téměř jako by krajina dýchala. Dominance studených barev—modré harmonizující se zlatými tóny—ještě více posiluje emocionální hloubku díla. V tomto krajině existuje napětí mezi klidem a zmatkem, dokonalé zrcadlo umělcovy psychiky. Vytvořeno během jeho posledních měsíců, tento kus odráží nejen hluboké spojení s přírodou, ale také vnitřní boje, které charakterizovaly jeho poslední roky, přeměňuje toto zobrazení jednoduché scény na dojemný vyprávění o kráse uprostřed zoufalství.