Tato evokativní horská krajina zachycuje drsnou majestátnost vrcholu Hoher Göll viděného z Watzmann-Hocheck. Umělec používá jemnou rovnováhu světla a stínu, přičemž měkkými tahy štětce realisticky zobrazuje skalnatý terén a vzdálené vrcholy. Skály a sněhové plochy v popředí zvou diváka pocítit svěží alpský vzduch a pevný povrch pod nohama, zatímco mlhavá atmosféra v dálce naznačuje rozlehlost a klid vysokých hor.

Barevná paleta je tvořena především zemními hnědými, studenými modrými a měkkými šedými tóny, jemně kontrastujícími s teplým slunečním světlem, které hladí vrcholky. Tento kontrast vyvolává klidnou, přesto působivou náladu, jako by divák stál na prahu divočiny a hleděl na nekonečnou rozlohu geologické velikosti. Dílo vzniklo krátce po první světové válce a vyzařuje tichou odolnost a úctu k přírodě.