V této jemné a působivé skice je divák vyzván, aby prozkoumal klidnou krajinu, kterou charakterizují vlnité kopce a vzdálené osídlení, které se nachází v údolí. Měkké linie vytvářejí éterickou kvalitu, která zachycuje podstatu klidného okamžiku. Věžičky a stavby jemně vystupují z přírodního prostředí, vyvolávají pocit harmonie mezi lidským dílem a přírodní krásou. Dovednost umělce spočívá v tom, jak manipuluje tužkovými tahy — každý tah je lehký, ale záměrný, odrážející hluboké porozumění přírodnímu světu.

Popředí je plné jemných detailů, s trsy trávy a možná vzdálenými postavami, které dávají rozsáhlosti život. Horizont vytváří pocit hloubky; přitahuje oči k malebné vesnici a vybízí nás k tomu, abychom si představili zvuky přírody a tichou rušivost každodenního života. Tlumená barevná paleta podtrhuje tuto klidnost; jemné šedé a jemné linie naznačují atmosféru brzkého rána nebo pozdního odpoledne a zahalují celou scénu do poezie pokoje.