V tomto živém obraze vybuchuje bohatá varianta růží z ozdobné vázy, vyzařující vůni, která se zdá skákat z plátna. Monetovy energické tahy štětcem zachycují jemné okvětní lístky růží; měnící se od měkké růžové po hluboké carmine, každá květina vypadá, jako by vibrovala životem. Kolem růží je zaoblený oblak malých bílých květin, pravděpodobně gypsophila, který přidává efekt mraku, čímž zvyšuje celkovou měkkost kytice. Texturované pozadí, směs jemných tónů, poskytuje dokonalé pozadí, které zdůrazňuje květinovou exotiku, zatímco vkládá pocit intimity, jako byste nahlíželi do oblíbeného rohu sluncem zalité místnosti.

Kompozice směřuje pohled diváka do poklidného, ale živého prostoru; interakce barev—jemné zeleně, náznaky žluté ve váze a bledé podlahy—vytváří harmonickou rovnováhu, typickou pro Monetův styl. V tomto kusu je určité emocionální zatížení, protože květiny symbolizují pomíjivou krásu a plynutí času—což rezonuje s impresionistickou filozofií. Historicky tato malba spadá do období, kdy Monet prohluboval své výzkumy v still life, demonstraci mistrovské znalosti barvy a světla, které i dnes rezonuje s publikem.