V této ohromující kompozici nás Claude Monet zve do klidného a éterického světa, kde voda a světlo tančí v harmonii. Plátno ožívá jemnými dojmy leknínů plovoucích na tichém rybníku, zachycených s takovou fluiditou, která odráží podstatu impresionismu. Hebkost a téměř snová kvalita štětců vyvolává pocit klidu a sebereflexe. Každým tahy cech se zdá, že dýchá život, jako by se kytičky samy jemně kolébaly ve vánku; jako bychom mohli slyšet jemné vlnění vody, šepoty přírody kolem nás.

Monetův přístup k barvě je pozoruhodný, s bohatou paletou zelené, modré a odstínů růžové a bílé. Tyto barvy se vzájemně mísí a rozplývají, vytvářející bujnou atmosféru, která nás přitahuje hlouběji do scény. Technika umělce překrývání průhledných odstínů dovoluje každé barvě se mírně překrývat, přenášejí nás do pohlcujícího zážitku – takového, který vybízí diváka, aby přemýšlel o klidu a kráse přírody. Historicky tato práce odráží okamžik v Monetově kariéře, kdy se zaměřoval na svou zahradu v Giverny, pěstujíce osobní spojení, zatímco povyšoval krásu přírody na hlubokou vizuální poezii.