Dílo zachycuje ohromující pohled na rovinu La Crau, krajinu, která uchvátila Vincenta van Gogha během jeho pobytu na jihu Francie. Scéna představuje zvlněné kopce, které tančí přes měnící se pole, namalované s fascinující spontánností, která vyvolává pocit pohybu a života. Van Gogh používá dynamické linie a expresivní tahy štětce, aby zachytil listoví a kontury země, téměř zve diváka na procházku touto malebnou říší. Horizont se táhne k vzdáleným kopcům, které se jemně rozplývají—kde se země setkává s nebem—nabízí pocit hloubky, který přitahuje pohled, vytvářející fascinující konverzaci mezi předním a pozadím.

Barevná paleta je relativně jemná, charakterizovaná měkkými zemními tóny a tlumenými šedými barvami, které naznačují klidnou, ale odolnou krajinu. Kvalita skicování tahů štětce přidává k surové kráse díla—zdá se nedokončené, ale živé. Tato nedokončená kvalita může odrážet emocionální turbulence a vnitřní boje, kterými Van Gogh v tomto období procházel. Vytváří se téměř hudební rytmus z vířícího listoví; někdy se zdá, že lze slyšet vítr šumící mezi listy, čímž se posiluje emocionální podtext díla. Z historického hlediska toto dílo odráží hluboké spojení van Gogha s přírodou; zachycuje její krásu a složitost v době, kdy hledal klid a uměleckou identitu ve svém životě. Rovina La Crau není jen krajinou, ale živou manifestací uměleckého významu van Gogha v širším postimpresionistickém hnutí. Jeho schopnost překládat emoce do krajinného malířství stále rezonuje a zve diváky, aby našli klid v chaosu světa.